[Ceska verze]
Temnota vstoupila, když jsem ji nejméně předpovídala.
Nebylo kde se schovat, kde utéct,
jak jsem udělala mnohokrát předtím,
předstírajíc jen slunce obývá nebe.
Tentokrát to ale bylo jiné.
Temnota mě pohltila a neviděla jsem konce.
———
Tolik bolesti.
______
___________
Uprostřed toho všeho, stará babizna oděna v černém se přiblížila.
Její hlas zaskřípal jako hnijící dům foukán studeným větrem.
Věděla jsem, že je Smrt, ale když se jemně dotkla mé ruky,
srdcem mi projel ztracený cit a hledaná úleva se rozlela unaveným tělem.
“Neutíkej ode mne, mé dítě”, řekla.
“V každé tmavé komnatě – truhla se zlatem.
Temná dáma a zářící pán se berou.
Budeš úplná.
Dovol mi, abych udělala to, proč tu jsem,
nech umřít, propusť sama sebe.”
__________
Poslechla jsem a tuhá, stará kůra počala pukat,
poté odlupovat a padat na zem, část po části:
očekávání,
přetvářka,
hodnost a poslušnost,
strach z temnoty, strach ze sebe samé.
_____
Když všechny dopadly na zem,
kohout zakokrhal
a já se nadechla novým, hlubokým dechem.
Stále zraněná, ale skutečná.
Cítila jsem všechny spadlé části,
ale už dále nebyly mnou.
Vykročila jsem prvním, druhým krokem,
Nevědějíc, kde mě vezmou,
mě, dítě temné dámy a zářícího pána.
_____